Jestli něco miluji, je to dovolená. A myslím, že je tomu tak i v případě mnoha z vás. Bohužel ale ne všech. Dovolená by totiž měla být něčím příjemným, ale není vždy jenom taková. Záleží totiž i na nás a vlastně nejen na nás, jaká že bude. A je celá řada způsobů, jak si tento čas určený pro načerpání nových sil zkazit.
Dovolená by měla být hlavně dobou, kdy si odpočineme od práce. Ale co při ní často také děláme? Doháníme třeba resty nebo si chodíme někam přivydělat, plníme jiné důležité úkoly a na relaxaci nám pak mnoho času nezbývá. Pokud vůbec nějaký zbude.
O dovolené bychom si to také měli užívat. Něco si dopřát. Ale kolikrát jenom si to moc neužijeme, a to třeba i jenom kvůli banálnímu nedostatku peněz, kvůli příbuzenstvu a podobně! Kolikrát bychom jenom chtěli jet někam na dovolenou, jenže to nezvládneme financovat nebo nám v tom brání to, že se s rodinou neshodneme na stejné destinaci a jede se tedy tam, kam nás to netáhne!
Dovolená by určitě měla být příjemná. Ale co namísto toho někdy také děláme? Bereme si ji v době nemoci, abychom nepřišli o peníze nebo rovnou o práci, marodíme namísto odpočinku a pak se nedá vlastně o nějaké dovolené vůbec mluvit.
A měli bychom si brát dovolenou v době, která nám vyhovuje. Jenže nám ji nejednou dají zrovna tehdy, když to není ono. Zimomřivce nepotěší, když si mají odpočinout uprostřed zimy, zaryté lyžaře volno uprostřed horkého léta…
Prostě je dovolená něčím, čím často nakonec není. K naší vlastní smůle. Namísto té dost možná nejkrásnější části roku, kdy si máme za zaměstnavatelovy peníze užívat volna, je něčím nevalným nebo dokonce utrpením. A marně se pak poťouchle utěšujeme tím, že bychom na tom mohli být ještě hůř, protože jsou i lidé, kteří třeba dovolenou nikdy nedostanou. Například nezaměstnaní nebo důchodci. Protože kdo nepracuje, ten na ni nárok nemá.